Za to, že německý ovčák výrazně ovlivnil můj život, může polský seriál Čtyři z tanku a pes a také můj učitel ze základní školy. Ten mě totiž nachytal v hodině matematiky s časopisem Pes přítel člověka. Nejprve jsem dostal po zásluze poznámku, ale v zápětí mě pozval ke své mamince, paní Kamile Buchtíkové..

Toto osudové setkání v roce 1976 pro mě znamenalo hodně. Jestliže každý dospívající hledá nějaký vzor, já ho našel v osobě chovatelky, výcvikářky, rozhodčí, poradkyně, ale hlavně obětavého a vlídného člověka, jenž mě částečně nahradil rodinné zázemí v době, kdy jsem to nejvíce potřeboval. Stal jsem se součástí mnohaletého chovatelského a výcvikového hemžení stanice z Horních Plesů a Oranto a byl jsem na to patřičně hrdý.

Velmi brzo začaly mít moje návštěvy u paní Buchtíkové zaběhnutý řád. Vyvenčit, pocvičit, uklidit a pak, při něčem dobrém na zub, následovala osvěta. Dokázal jsem celé hodiny poslouchat povídání o tom, jak sama s výcvikem a chovem začínala, jak a čeho dosáhla co všechno musela překonat a to nejen v pejskařině, ale i v osobním životě. Záhy jsem pochopil kde vidí i ona svůj vzor a na kterou světovou stranu se upírá její pozornost.

Historie i současnost chovu v Německu se pro mě staly hlavním motivem mého poznávání. V roce 1987 se mi po pětiletém úsilí podařilo získat devizový příslib a vycestovat na spolkovou výstavu do Duisburgu. Mé zážitky daleko předčily očekávání. S dojetím jsem se vracel zpět domů ke své rodině a přátelům.V té době jsem ještě netušil, že se nám za dva roky otevře celý svět s možnostmi netušenými.

Důležitým mezníkem se stal ale rok 1985, kdy jsem odchoval svůj první vrh pod názvem chovné stanice z Perunských. Jméno stanice jsem si vybral podle blízké přírodní lokality nedaleko řeky Moravy, kam jsem často chodíval s pejsky trávit volný čas. Vedle Oranta patřil i Perun mezi pohanské bohy uctívané starými Slovany. Právě jistá vazba ke Slovanům a k Orantovi mě při výběru názvu zjevně ovlivnila. V roce 2000 při registraci stanice u FCI došlo ke změně názvu na Perunius Bohemia.

Cíle mám skromné. Chtěl bych dělat chovatelskou práci v podmínkách, které budou uznávány a respektovány v zemi původu, s normativy, které zcela převezmeme a nebudeme je českým nepružným systémem neustále deformovat.

Zdeněk Grombiřík